Celý život děláme věci které nechcem

Co je v tom za heroizmus?

Je v tom jen nestatečnost

Jak pozvolna nabývám rozumu!

Všechny věci se mění

Jsme přivázání u jedné boudy

které říkají život

Hledal jsem štěstí pak jsem hledal pravdu teď

hledám už jen sebe

Hledám poněvadž něco musím hledat

pokud smrt nenajde mne

Posléze už budu hledati jen své vzpomínky a ani ty nepochopím

Léta ubíhají

a lidé jež pozoruji a kteří jsou mému srdci blízko

trpí stále dál a zmeškávají poslední příležitost

stále doufajíce v novou

Skutečně už jen válka může zachránit mnoho těch lidí

ten úder zvenčí jim nahradí svobodný krok

Tak neštěstí se snoubí se štěstím

peklo je prostředkem ráje

a vězení je místem

a snad i cílem svobody

Většina lidí se nedostane ani k počátku

nepoznají ani první slovo

Já jsem se dostal už na počátek

avšak co z toho

Do teplé tmy těch ostatních vrátit se nemohu

a přede mnou je jenom propast mlčení a nečinnosti

která si žádá odvahy již nemám

Radosti dětí - bližních mých

byť půvabné a velmi pro zasmání

jsou pro mne odedávna knihou uzavřenou na sedm pečetí

A i když mi z ní někdy bylo předčítáno

já jsem se nudil

Svůj život jsem vždycky cítil jako vymačkaný citrón

Jako láhev od vína jako něco co bylo plné ale už není

Ta doba plnosti se vymyká mým vzpomínkám

ale vyživuje mé zkušenosti

Jsem mezi tím co bylo a co bude

Jak list mezi dvěma stránkami písmen

sám v té situaci tíživé a nevděčné

že je nositelem nevěda čeho

ale jeho tupá existence je v kontextu dvou

stránek nutná a smysluplná

Jsou takové osudy nositelé jiných důsledky jiných

jsou taková jídla neslaná nemastná

diety mezi dvěma lepšími časy

jež jsou každému protivná a k zoufání

Proto nerozšiřuji svou zkušenost na ostatní lidi

zvlášť na ty dětské ne kteří z ničeho nemají rozum

Ale přece bývám šťasten a tyto okamžiky mi dávají sílu k porážce

Vídám milióny vesmírů navzájem nespojitých

v jedno se pojit a z něho se vracet

jakoby osvěžené krůpějemi rosy milostné vláhy

nebo mého potu

a trvat trvat smát se nést se vzněšeně

žít umírat a růsti v svobodě

jež neomezená bude moci být i mojím domovem

Důvěrně v něj vemřu ztrativ navždy vědomí

Egon Bondy zo zbierky Básně z let 1958-1959